milovice 75km

Jak jsem říkal, jel jsem minulý víkend do Milovic, na kole. Je to 35km, tak dvě třetiny po cyklostezkách, asi 10km lesem a pár km se jede také podél Labe, docela příjemné. Jen bylo pěkně horko, mohlo být dobrých 30°C. Část Milovic co byl vojenský tábor sovětské bolševické armády (tady byla největší ruská posádka v Česku, bylo to vlastně městečko uvnitř Milovic, měli vlastní školy, obchody, z Milovic jezdil přímý vlak do Moskvy…) velmi rychle roste, bývalá kasárna se přestavují na bytové bloky, moc se mi to nelíbilo ale spíš protože byly dost veliké...na druhé straně ty bytové bloky jsou postavené prakticky v lese mezi stromy, nejsou příliš vysoké, vlastně jen tak vysoké, jako stromy kolem. Takže v porovnání s bolševickými paneláky na Jižním městě jsou určitě hezčí.

V Milovicích jsem nebyl už asi 5 let, ale od té doby se tam zas tak moc nezměnilo. Teta Miluška (77) si víc stěžuje na strejdu Pepíka (81), nevím ale, jestli není vůči němu trochu nefér, on totiž prodělal před více lety mozkovou mrtvici a to je na něm pohybově trochu znát, ale moc ne. M jezdí nakupovat do Plusu na kole, ale jinak oba z Milovic jinam nejezdí. Pepík, jejich sy a váš vzdálený bratranec (50) stále pracuje na trafo-rozvodně v Milovicích, Milan (asi 55) je starostou, toto je jeho druhé funkční období. Terezka (27) dojíždí denně z Nymburka do práce v AMRO bance v Praze, teď dokončuje bakalářskou práci, byla také na stáži v Londýně, ale je to už asi dva roky. Aleš (21) studuje ekonomii na vejšce, teď končí první ročník. Tihle dva jsou děti Pepíka, Milan je bezdětný.
Miluška mi zjistí kontakt na ředitele místní školy, rád bych ho požádal o nahlédnutí do školní kroniky, protože je tam prý zápis o dědovi Heřmanském, jaký byl vzorný žák, chodil tam někdy v r. 1890 do školy.
Také jsem domluvil, že na podzim do Milovic přivezu tetu Svatu s Danielou (vaše přímá setřenice), obě projevily přání se s Milovickými setkat, v životě se totiž ještě neviděli.

Na cestě zpátky jsem píchnul přední kolo, bylo to poprvé, co se mi to stalo, když jsem jel sám. Je fakt, že mi výměna duše trvala déle (bylo také vedro), ale příště už to bude daleko rychlejší, nejpomalejší bylo opětné nafouknutí, protože moje „polní“ pumpička je opravdu nouzová, a tak to trvá hrozně dlouho. Navíc je to velmi nepohodlné, protože pumpička nemá hadičku a musí se při pumpování držet přímo na ventilku, a to mi činilo potíže. No raději bych byl, aby se mi to zase dlouho, po případě nikdy, nenastalo.

Jsem už skoro spokojený s trávníkem na bližší polovině zahrady, myslím, že se mohu již rovně měřit s Martinem. Málo plevele, hustý trávník, zelený. Také tam už nejsou holá místa, kde se mi podařilo zničit trávu tím, že jsem si spletl prevíty na hubení plevele a místo selektivním prevítem na dvouděložné jsem to stříkal Weedolem.