turnov a svata

Turnov a Svata
Předminulý víkend (kolem 3. srpna) jsem byl od pátku do pondělí v Turnově, už podruhé tento rok, tentokrát celé dva dny a tři noci. Staša je po operaci kolena (vyměnili jí ho), chodí o francouzských holích, ale ještě ne moc, prý první fáze rekonvalescence trvá tři měsíce. Stále si porovnává nohu s umělým kolenem s tou druhou a nalézá ji červenější než je ta zdravá , a zřejmě jí to vadí, musel jsem se koukat a porovnávat také. Mezi námi, moc červenější jsem tu umělou nohu neshledal.
Stašina poměrně malá pohyblivost a nemožnost dlouho v kuchyni stát dává prostor Ivanovi, aby se ukázal, co u kamen umí. Docela mu to jde, a kupodivu si nejen nestěžuje, ba spíš naopak, člověk má dojem, že se mu to líbí a že vaří docela rád. Vstával jsem vždy první, ale když jsem dokončil čtení, už byla na stole hotová snídaně…
Zdá se, že po tom, co tři sourozenci (čtvrtý zemřel) zrestituovali po rodičích majetek, respektive jeho většinu blízko centra Turnova (velký dvůr s několika domy, bývalým pivovarem, mnoha garážemi, opravdu velká zahrada s pěknou prostornou chatou uprostřed), tak jim to částečně přináší jistý příjem (pronajímají kde co), ale také mají výdaje, protože se to snaží renovovat. Ty věci si nějak rozdělili, např. Staša má dům uvnitř dvora, ve kterém má asi 5 místností, které pronajímá na bydlení, a naproti malou kůlnu, kde má sklad nějaká restaurace. A patří jí kousek zahrady.
O víkendu se řešil odchod jedné nájemnice, která nějak nezaplatila 500 korun, ale k nezaplacení podle Staši došlo chybou Ivana, podle Ivana nepřehledností jakýchsi papírů. Papíry jsem viděl, myslím, že to opravdu nebylo jasné…nicméně Stašu to dráždilo po celý víkend, Ivanovi to opakovaně vyčítala a při jedné z takových diskusí jí to vyburcovalo v jednu chvíli až k neutišitelným slzám, to jsem žasnul.

V neděli jsem se zajel setkat se Svatou, měla tábor na úpatí kopce hned za Turnovem, velmi hezká krajina je kolem. Tentokrát jsem tam pobyl několik hodin, tak se zase povídalo o rodině, jak to v minulosti bylo z jejího pohledu, co jsem věděl já, a tak vůbec…. Naše setkání tento rok tak v celku dávají dohromady možná třetinu času co jsme se spolu viděli vůbec v našich životech (ona byla jednou v Úvalech, to tam snad byli celý den, já pak v Domažlicích asi dvakrát, možná třikrát, a to bylo vše). Jestli už jsem ještě nepsal, Svata je velmi podobná strejdovi Fánovi (Frantovi), jejímu tátovi, mladšímu bratrovi Babičky a tety Máni. Letos se asi uvidíme ještě jednou, uskuteční-li se návštěva Milovic, už jsem asi psal.

Stašina (a jejích bratří) zahrada je docela velká, jeden brácha tam prakticky pracuje na plný úvazek, ale zřejmě ho to baví, Koupil jsem od něj asi tři kila výborných okurek za pět korun kilo, které jsem v pátek naložil podle Stašina receptu, a koncem tohoto týdne by už rychlokvašky měli být k jídlu. Také mi dal pár sazenic okurek (abych je nemusel pěstovat ze semen, na to je už prý pozdě), které jsem zasadil vzadu na zahradě na kompost, tam v rohu u zdi, ujaly se a už rostou. Zatím jsou samozřejmě malé, ale má být teplo a koncem srpna možná už bychom mohli mít vlastní okurky !! Mé první… za posledních 65 let !

Opět jsme se dívali na video (Írán), přivezli jsem náš vhs recordér, protože Ivan má jen dvd. Oba byli dobří posluchači, nežádali ani zrychlení (to jsem ale dělal sám od sebe, chápu, že některé věci jsou příliš nudné pro nezúčastněné, tohle jsou totiž pouze needitované „bezpečnostní" kolie, co kdyby se stalo něco s Hi8kami. Nicméně po asi pětihodinovém maratónu (ale ne vcelku) Staša se přece jen nechala slyšet, že to bylo místy nudné, asi se žinýrovala mi to říci během promítání, nevím, mohl jsem to urychlit víc…

Proč je blog automaticky uspořádán do tohoto poměrně úzkého sloupce, potom pouhá stránka ve Word tam je velice dlouhá. Víš to Feskalí ? Víš to Bubuší? Konec dnešního blogu.