Holašovice July 2008

Holašovické Slavnosti, 26. – 27. červenec, 2008.
Minulý víkend jsem byl v Holašovicích, každý rok tam jsou Slavnosti, je to taková obrovská poutˇ, opravdu obrovská. A bylo to moc zajímavé, vesnice se 140 stálými obyvateli se v sobotu rozrostla na 5? 10? moc! tisíc, po oba dny tam z Budějovic jezdila od osmi ráno do šesti večer co půl hodiny kyvadlová autobusová doprava, penziónek ve kterém jsem bydlel byl na velké návsi, prakticky ve středu Holašovic.

Velmi mi imponovala důvěra místních, např. před měsícem jsem poslal šek s penězi za nocleh mladému majiteli penzionu, platil jsem takto pár týdnů předem, aby on měl jistotu peněz a já jistotu ubytování. Představte si, že ještě neinkasoval můj šek, takže jsem odjel v neděli odpoledne jaksi bez placení, jen jsem se vyrovnal za tři piva, a to ještě jedno neměl napsané na papírku na nástěnce v baru. V sobotu večer jsme se také dohodli, že odjedu a nechám klíče ve dveřích, žádná kontrola, peníze do zástavy, kopie kreditní karty, nic...

Stánkařů bylo také obrovské množství, byli ze všech koutů Čech a Slovenska, po obou stranách obvodové cesty kolem obdélníkové návsi, Feskalí ví, jak to tam vypadá. Ta náves je 170m dlouhá a 70m široká, uprostřed je velikánský trávník s rybníkem, koloniálem (to býval před válkou na vesnicích obchod se vším), a hasičská zbrojnice. Kolem té obvodní cesty jsou krásné lípy, jejich stín byl velmi vítaný, bylo hodně horko. ..hasičskou zbrojnici uprostřed navsi-vesnického greenu o Slavnostech proměnili v opékárnu klobás a na bar…

Nabitý "kulturní" program tvořily četné folklorní soubory, i z venku (Chorvatsko, Israel), barokní tance byly doprovázeny kupodivu ne nezajímavou hudbou, seděl jsem při nich na lavici vedle paní, která z Holašovic nejen pocházela, ale se tam i narodila, takových prý je velmi málo… historický šerm, pár dechovek, trampské a country skupinky a v sobotu se tancovalo do dvou do rána… měli tam dvě podia jedno na jedné dlouhé straně druhé na opačné dlouhé straně s množstvím lavic uprostřed, kde diváci si jenom přesedli obráceně a už mohli sledovat další představení na druhém podiu za nimi… sobotní večer byl jediný, kdy jsem mohl pít pivo, popíval jsem hlavně mok ze stánků, byl o 5Kč lacinější nežli v mém penzionu, a pak…..tam jsem neměl s kým sedět na dvoře přeměněném na venkovní restauraci...

B neděli tam bylo také loutkové divadlo...hráli pro děti Erbenovu pohádku Tři zlaté vlasy děda vševěda (znáte ji ?), pro mně bylo zlatým hřebem všech kulturních vystoupení na Slavnostech. Hrozně se mi líbili. Luděk Richter s paní, on z Filozofické fakulty a pak DAMU (Divadelní Akademie Musických Umění, ekvivalent RADA), také v minulosti vystupovali a ještě asi budou ve škole v Üvalech takže se tu na ně půjdu podívat, až tu zase budou...a budou-li to Tři zlaté vlasy, natočím si je úplně celé (v Holašovicích mi docházela kazeta, musel jsem šetřit. Muselo tam být dobrých 60 dětí a mnoho rodičů a babiček. Dětem se to muselo také líbit, odešlo jich během představení minimálně a to celých 45 minut na ně pražilo odpolední sluníčko...

Zpátky jsem se stavěl nejdřív u starosty pana Limpoucha ve Všechlapech, starostuje také Předslavicím 2km od Všechlap, který se upamatoval !!!, že jsem za ním zašel do jeho práce v kanceláři čs. pojišťovny v Prachaticích (starostování je tady na jihu spíš asi čestná funkce, starostové mají normální jiná zaměstnání) někdy před patnácti lety (když jsem tam byl s Babičkou na každoroční návštěvě u paní učitelky). Tehdy jsem mu zaplatil nájemné za hrob Heřmanských na dvacet let dopředu (to prý bylo nezvyklé, proto si to pamatoval), ale slíbené potvrzení mi nedošlo (..paní účetní na to asi zapomněla...). To mně donedávna nijak nezatěžovalo, až mi Svata při našem setkání při cykloczech5 sdělila, že za hrob nedávno také platila, a to zpětně a ještě dopředu, když dostal od předslavického úřadu fakturu a upozornění, že jinak bude hrob zlikvidován...

Starosta mi slíbil, že mi potvrzení o mém tehdejším zaplacení teď dodatečně pošle/nechá poslat…jen aby nezapomněl jako tehdy... co zřejmě ještě netuší je, že pak se Svatou jim napíšeme s odkazem na fakturu, kterou poslal jí, že tímto je náš hrob zaplacen do cca 2035... také jsem si opsal jméno a kontakt na místního kameníka, rád bych na hrobní desku doplnil, kdo je tam pochován, ale to až se mi podaří do ní dát také část popela Babičky a Tety Máni, který mám tady v Úvalech.

Poslechněte, mám zajímavou (?) otázku : měl bych do tohoto hrobu také dát prsť z rozptylové plochy na Malvazinkách abych mohl na desku také přidat jméno Tatíka/vašeho Dědy ? …protože jeho jméno prakticky nikde není napsané. Jelínkova rodina má sice hrob tady v Úvalech, ale pokud si vzpomínám, Tatík tam chodil velmi velmi málo, nikdy se nezmínil, že by tam chtěl být pochován/uložen, takže trochu nevím. Co si myslíte vy ? Je fakt, že on by byl v tomto hrobě jediný ne-Heřmanský…ale bylo by to pak vše na jednom místě… pro mne…i pro vás…o já bych tam mohl být stejným způsobem, jako to chci udělat s Babičkou a Tetou Máňou, tj. část popela rozptýlit na Malvazinkách, a část dát do Předslavic, já tam mohu po právu být, jsem pokrevní Heřmanský…

Při pokládání lučních květin na hrobní desku mého Dědy a Babičky a Strejdy (vašich pra- ) stál právě v ten moment vedle Eman Kříž (jeho paní právě zametala hrob vedle našeho), můj vrstevník z Černětic, chodívali jsme se ještě s jinými dětmi z vesnice koupat k Šejnovu mlejnu, já ho poznal, a tak jsem se ještě pak zastavil u nich v Č, protože tam byla také jeho Maminka a sestra Olina ten den přijedší z Prahy, s Olinou mám fotku nás dvou v nemocnici ve Strakonicích... k mému překvapení Eman mi řekl, že zná náš dům v Úvalech, tenkrát u nás prý párkrát byl...asi jsme byli větší kamarádi, než jsem si pamatoval... tak jsme probrali sousedy v Č, kupodivu jsem si jich dost pamatoval, ale znal jsem je podle jmen gruntů, tak se znali všichni ve vsi, v občance měli jména jiná...Šejnův mlýn je prý úplně zarostlý, přístup ke koupání tam prakticky není.
Domů jsem dojel krátce před půlnocí...

milovice 75km

Jak jsem říkal, jel jsem minulý víkend do Milovic, na kole. Je to 35km, tak dvě třetiny po cyklostezkách, asi 10km lesem a pár km se jede také podél Labe, docela příjemné. Jen bylo pěkně horko, mohlo být dobrých 30°C. Část Milovic co byl vojenský tábor sovětské bolševické armády (tady byla největší ruská posádka v Česku, bylo to vlastně městečko uvnitř Milovic, měli vlastní školy, obchody, z Milovic jezdil přímý vlak do Moskvy…) velmi rychle roste, bývalá kasárna se přestavují na bytové bloky, moc se mi to nelíbilo ale spíš protože byly dost veliké...na druhé straně ty bytové bloky jsou postavené prakticky v lese mezi stromy, nejsou příliš vysoké, vlastně jen tak vysoké, jako stromy kolem. Takže v porovnání s bolševickými paneláky na Jižním městě jsou určitě hezčí.

V Milovicích jsem nebyl už asi 5 let, ale od té doby se tam zas tak moc nezměnilo. Teta Miluška (77) si víc stěžuje na strejdu Pepíka (81), nevím ale, jestli není vůči němu trochu nefér, on totiž prodělal před více lety mozkovou mrtvici a to je na něm pohybově trochu znát, ale moc ne. M jezdí nakupovat do Plusu na kole, ale jinak oba z Milovic jinam nejezdí. Pepík, jejich sy a váš vzdálený bratranec (50) stále pracuje na trafo-rozvodně v Milovicích, Milan (asi 55) je starostou, toto je jeho druhé funkční období. Terezka (27) dojíždí denně z Nymburka do práce v AMRO bance v Praze, teď dokončuje bakalářskou práci, byla také na stáži v Londýně, ale je to už asi dva roky. Aleš (21) studuje ekonomii na vejšce, teď končí první ročník. Tihle dva jsou děti Pepíka, Milan je bezdětný.
Miluška mi zjistí kontakt na ředitele místní školy, rád bych ho požádal o nahlédnutí do školní kroniky, protože je tam prý zápis o dědovi Heřmanském, jaký byl vzorný žák, chodil tam někdy v r. 1890 do školy.
Také jsem domluvil, že na podzim do Milovic přivezu tetu Svatu s Danielou (vaše přímá setřenice), obě projevily přání se s Milovickými setkat, v životě se totiž ještě neviděli.

Na cestě zpátky jsem píchnul přední kolo, bylo to poprvé, co se mi to stalo, když jsem jel sám. Je fakt, že mi výměna duše trvala déle (bylo také vedro), ale příště už to bude daleko rychlejší, nejpomalejší bylo opětné nafouknutí, protože moje „polní“ pumpička je opravdu nouzová, a tak to trvá hrozně dlouho. Navíc je to velmi nepohodlné, protože pumpička nemá hadičku a musí se při pumpování držet přímo na ventilku, a to mi činilo potíže. No raději bych byl, aby se mi to zase dlouho, po případě nikdy, nenastalo.

Jsem už skoro spokojený s trávníkem na bližší polovině zahrady, myslím, že se mohu již rovně měřit s Martinem. Málo plevele, hustý trávník, zelený. Také tam už nejsou holá místa, kde se mi podařilo zničit trávu tím, že jsem si spletl prevíty na hubení plevele a místo selektivním prevítem na dvouděložné jsem to stříkal Weedolem.